Historie

    Já jsem se začal zajímat o automobilový sport již v roce 1996, a to účastí na tehdy velmi populárních závodech aut na ploché dráze v Čakovicích, kde jsem se seznámil se svým současným spolujezdcem Mílou Pokorným. Tyto závody byli pro nás velkou jezdeckou školou a proniknutím do tajů automobilového sportu, což bylo zabezpečení týmu a technického servisu, bez kterého se tento sport neobejde. Vrcholem těchto závodů pro mne bylo v roce 1997 3.místo v absolutním pořadí Ústeckého poháru. Jenže moje touha mě hnala dále a chtěl jsem zkusit jiná odvětví automobilových sportů. V roce 1998 přišla možnost startovat v seriálu Rallycrossu ve třídě hobby, opět to byla nová zkušenost a přiblížení tzv. opravdovým závodům. Po několika dílčích úspěších v tomto seriálu jsem zkusil též závody do vrchu, které už zdánlivě připomínají mojí životní lásku a tou je RALLYE.

    A tak došlo k neodvratnému kroku a to byl přechod v roce 2000 k automobilovým soutěžím . Jelikož tento sport je finančně i časově neuvěřitelně náročný, začal jsem opět ve třídě hobby. Můj první závod a první zkušenost s novým oborem byla naprosto úžasná. Na sedadlo spolujezdce usedl velmi zkušený závodník Láďa Vojta , který soutěžil velice úspěšně v 70.letech a zkušenosti z rallye měl tedy na rozdávání. Za vše, co jsem se o rallye naučil vděčím jemu a hned jsem to zúročil v první soutěži těžké rallye Posázaví a ve své třídě dojel na 3.místě(začátek jako hrom).No, a jak to tak bývá přišla druhá soutěž a na ní těžká havárie, to už na místě spolujezdce seděl Milan Pokorný (poprvé v rallye). Byla to levá 5 na pravou 8, jak si to pamatuje spolujezdec , nám se nic nestalo, ale auto bylo na odpis. Rallye mě natolik zaujala , že jsem auto opravil a v roce 2001 jsem již stál na startu dalšího ročníku Volného poháru v rallye. Na místě spolujezdce se usadila moje manželka Eva a spolu jsme absolvovali spoustu krásných soutěží.

    Vrcholem mé dosavadní Rallyové kariéry byl rok 2003, místo spolujezdce zaujal můj dobrý kamarád Jirka Krátký , který mně byl velkou oporou a společně jsme se prokousali v této sezoně na neuvěřitelné 3.místo absolutně ve své třídě. Bylo to krásné a Jirka se rozhodl v nejlepším přestat a tak si tuto sezonu řádně vychutnal. V roce 2004 se už moc nedařilo hlavně díky financím , ale jedno pozitivum se přeci jenom objevilo, a to bylo navázaní spolupráce s rallye nadšencem a mým bývalým spolujezdcem Mílou Pokorným. Dali jsme si do příští sezony velké předsevzetí a tím je účast v mistrovství republiky ve sprintrally. Je to velký cíl - finančně a časově náročný, ale při podpoře sponzorů a zázemím klubu AK ABC PRAHA to snad bude realizovatelné.

    Také jsem zapomněl na to nejdůležitější, a tím je závodní technika, která mě dovezla až do dnešní doby a doufám , že doveze dál až do vytouženého mistrovství republiky. Na ploché dráze jsem začal s vozem Ford Fiesta 1,3, jenže tento automobil byl starý a hrubé zacházení dlouho nevydržel, a tak padla volba na Škodu Favorit 136L. Bylo to auto, které jsme vybrali s mým nejlepším přítelem, spolujezdcem, mechanikem Peťou Brabcem se kterým jsme začínali na ploché dráze a spolupracujeme dodnes. První Favorit byl sériový automobil , který jsme upravovali tak jak nám finance dovolovali, ale z hlediska dostupnosti závodních dílů to byla dobrá volba a já jsem u něj zůstal do dnes. V současné době disponuji již III evolucí tohoto typu , kterým zůstává Favorit 136L upravený pro skupinu N do 1400 ccm otestovaný Federací automobilového sportu ČR pro závody Českomoravského poháru v rallye 2004-2005.

    Rok 2005 byl pro mne a mého spolujezdce Mílu Pokorného prvním opravdovým soutěžením v republikovém, pohárovém klání automobilových soutěží. Začátek nebyl zrovna dobrý, protože při prvním startu na rallye Kralovice jsme museli pro technickou závadu odstoupit v předposlední RZ , ale již na druhé nejtěžší soutěži šampionátu staronové Rallye Lužické hory jsme si to vynahradili a skončili na pěkné šesté příčce. Následovala pěkná Šumavská rallye Prachatice která nás opět nepustila do dalších bojů a my jsme opět na předposlední RZ odstupovali na technickou závadu /motor/. Po vynechání Fulnecké soutěže , která byla oceněna jako nejlepší z celého seriálu , jsme se těšili na Rallye Rosice , kde bylo potřeba získat ztracené body z minulých závodů a podařilo se ve velmi dobře obsazeném podniku zajet dobré umístnění. Začátkem listopadu nás čekala poslední a pro nás důležitá rally v Nepomuku. Nastupovali jsme s velikými obavami , zejména o techniku , protože dokončení soutěže bylo nezbytností k získání národní licence pro rok 2006 a nakonec vše dobře dopadlo a nás čekal krásný rok v mistrovství republiky. Rok 2006 byl trochu jiný než jsme čekali , v něčem dobrý ale zároveň také malinko chudý na závodění. Vše se odehrávalo jako vždy, přes zimu jsme intenzivně zapracovali na Favoritu abychom ho připravili na start v mistrovství republiky ve skupině „S“ ve které mohli startovat vozy s prošlou homologací. Obzvláště jsme se těšili na start v Českém Krumlově a na Příbramské rallye, ale jak to tak bývá vše vzalo rychlý spád a události nabraly jiný směr. Přišel únor a my jsme měli auto připravené , na tréninkovém autě se práce také blížily ke konci a najednou - jako blesk z čistého nebe se naskytla velmi výhodná koupě nabourané FÁBIE 1.4 a nastalo velké dilema : auto na sezonu připravené, prví peníze od sponzora na účtu, školení a lékařská prohlídka za námi a na druhé straně vyhlídka postavit auto na velké mistrovství , ale to znamenalo nejméně na jednu sezonu se vzdát závodění, sehnat VELKÉ množství financí a připravit se, že budeme trávit v dílně mnoho večerů, sobot a nedělí, a co teď. Výhled do budoucna nás přesvědčil a volba padla : STAVĚT.

    Ze začátku to vypadalo dobře, rozebrat auto, udělat klempířské práce, poshánět sériové díly a navařit ochranný rám nebylo tak těžké a dařilo se nám za pomocí dobrých kamarádů zvládat tyto práce docela dobře, i když to někdy vypadalo složitě.

    Dokončení auta však už nebyla taková pohoda , velkým problémem se kupodivu nestalo postavení náprav ,brzd nebo motoru , ale finančně nejnáročnější bylo osazení motoru elektronikou a odbrždění dat do počítače EURO I . Musím zde však napsat že největší zásluhu na tom měl velký rallye nadšenec Luboš Picek, který nám neuvěřitelně pomohl se stavbou a díky němu se nám podařilo auto dokončit a absolvovat povinné testování a přestavbu na sportovní vozidlo. Ještě jednou „ Luboši děkujeme“. Musím podotknout že stavba takového „DOSPĚLÉHO“ závodního auta je opravdu náročná; jak na čas, tak zejména na finance, ale dnes toho nelituji a jsem rád , že jsem se do toho pustil a že tímto autem najezdím spousty závodů a možná se i dostanu na mojí vysněnou rallye BOHEMIA.

    Letošní sezonu ještě nevidím nijak růžově, protože na Fábii padlo spousty financí a na závodění zatím nezbývá, ale doufám že se ozvou nějací sponzoři , kteří by se chtěli na autě presentovat a pomohou nám odjet některý ze závodů mistrovství republiky ve třídě A5.