Bájný mýtus

Bájný mýtus pro Jirku a Milana „ BARUM RALLY“

 To, co se nám ještě před dvěmi lety zdálo jako neuskutečnitelný sen, se letos v srpnu stalo skutečností. Podaná přihláška na závod kalendářeIRC a MMČR Barum rally Czech byla kladně akceptována a náš malý, soukromý team AK ABC Praha se ocitl na seznamu přihlášených vedle hvězd našeho rallysportu jako Kopecký, Pech, Kresta, Valoušek, ale také vedle zvučných jmen mezinárodního formátu jako Haninnen, Basso, Rosetti, Novikov, Fontana a jiní. Opravdu to bylo neuvěřitelné a já jsem pokaždé, při pohledu do startovní listiny, nevěřil vlastním očím.

  Byla to pro nás velká výzva zejména proto, že jsme se chtěli prezentovat co nejlépe nejen jako jezdci, ale také v rámci logistiky. Jasné bylo, že na nějaký skvělý výsledek to asi nebude a tak jsme se soustředili na kvalitní trénink a propagaci. Rozdali jsme snad na padesát našich fotografií a podpisů nepočítaně a množství lidí, kteří se s námi fotili, bylo neuvěřitelné.

 Tak, ale vše popořadě. Z obav z dlouhé cesty na druhou stranu republiky jsme raději vyrazili s předstihem, již o půlnoci z úterý na středu. Cesta proběhla dobře i když nám trvala šest hodin. Ráno v sedm třicet jsme přebírali itineráře v místním slavném Autoklubu, za asistence samotného pana Regnera, a v osm hodin jsme stáli na startu první ze čtyř rychlostních zkoušek, určených ten den k tréninku. Byl to velmi slavný test TROJÁK, dlouhý téměř třicet kilometrů a tak na jeho konci bylo jasné, že tohle jsou tratě hodné mistrovství světa, rozbité lesní úseky střídaly rovné cesty první třídy a zase naopak. V cíli jsme si trochu oddechli, ale hned následující test s názvem SEMETÍN, startující se asi po kilometru, nás vrátil zpět a utvrdil nás v náročnosti celé soutěže.

  Musím vyzvednout organizaci celé soutěže, kterou jsme ocenili již při tréninku. Ten byl rozdělen do dvou dnů , kdy se každý den trénovaly čtyři úseky v daný čas pro určité posádky a tak bylo na vše dost času a trochu nám to ulevilo v již tak dost stresujícím období. První den se trénovaly zkoušky TROJÁK, SEMETÍN, ZÁDVEŘICE A PINDULA a o půlnoci městská rychlostní zkouška v centru Zlína. Tady nás poprvé překvapili diváci, kterých se v noci ve městě sešlo neuvěřitelně množství .  

 Ve čtvrtek následovaly zkoušky HALENKOVICE, KUDLOVICE a KOMÁROV. Musím ještě dodat, že i když řády dnes u nás umožňují tři průjezdy RZ při tréninku, v podmínkách našeho teamu jsme byli schopní projet některé sekce jen dvakrát, tak jak to je i ve světě. Jinak tréninky proběhly dobře. Jen z tréninkové Octavie na rozbitých tratích občas něco upadlo a tak mechanici večer měli starosti ještě s ní.

  A byl tady pátek. Ráno jsme se trochu prospali a v deset hodin jsme vyrazili na SHAKEDOWN /TESTOVACÍ ÚSEK/ sledovat špičku seriálu IRC. Bylo velice zajímavé vidět na vlastní oči špičkovou techniku, pro nás z říše snů, a samozřejmě i piloty, kteří s těmito auty umí neuvěřitelné věci. To, co předváděli třeba Kopecký nebo Novikov bylo fantastické a tak jsme se rozhodli, že se mezi ně vmísíme s naší Fábinkou a zkusíme něco odkoukat zblízka. Vedle mě si místo Milana sednul náš sponzor a manažer v jedné osobě Tomáš Straka, který si chtěl vychutnat jízdu v závodním autě přímo při takovéto prestižní akci pěkně zblízka. Vyrazili jsme na první průjezd v délce cca tří kilometrů. Věděl jsem, že musím jet opatrně, abychom neskončili dřív, než závod začne. Ale už po druhé mě překvapili diváci. Bylo jich kolem této krátké tratě neuvěřitelné množství a tak bylo potřeba neudělat ostudu a trochu přidat. V jedné levé deset se ale auto trochu málo přetočilo na ruční brzdu a my trefili levým kolem krajnici. V tu chvíli se nic nedělo, auto jelo pěkně dál a my si užívali jízdu i diváky. Jenže, jak se ukázalo později, tato situace měla katastrofální následky na naše další působení v soutěži.Shakedown jsme si užili výborně. Tomáš byl moc spokojený nejen proto, že jsme jeli pětkrát a postupně zrychlovali, ale i proto, že kolem nás startovali samí špičkoví jezdci jako třeba Solovov, Štajf, Meek, Wilks a další. Odpoledne nás už čekaly jen technické přejímky a hlavně novinka letošní Barumky a tou bylo plombování motorů všem posádkám. Nejdříve jsme byli hodně naštvaní, protože to pro nás znamenalo vyvrtat díru do bloku motoru, a to se nám moc nechtělo. Ale nakonec ta plomba se znakem FIA naší Fábince moc sluší.

  Páteční odpoledne bylo velmi horké a tak jsme trochu odpočívali a před pátou hodinou se začali chystat na slavnostní start na náměstí v centru Zlína. A tady začali všechny naše neuvěřitelné zážitky, které nám tato soutěž připravila. Věděli jsme, že jsme byli zařazeni na konec startovního pole asi třetí od konce a předpokládali jsme tedy, že na slavnostní rampu pojedeme jako jedni z posledních. Začalo nám ale být divné, že jsme zůstali v servisu úplně sami a tak jsem se nenápadně zeptal jednoho z mechaniků našeho soupeře, pana Hodaně, kam že to všichni odjeli a odpověď mě šokovala. Všichni odjeli do centra raději dříve, protože bylo vzdáleno přes patnáct kilometrů. Ale hlavním důvodem bylo na padesát tisíc fanoušků, kteří chtěli vidět noční městskou speciálku a totálně zablokovali dopravu. Nepřejte si vědět, kolik dopravních přestupků jsme museli udělat, abychom se dostali na rampu v daný startovní čas! Byla to opravdu hrůza.

  Nakonec jsme to stihli, projeli rampou, pozdravili opět množství diváků a zaparkovali nedaleko centra, abychom přečkali asi dvě hodiny, které nás dělily od startu do prví RZ. Tyto dvě hodiny byly pro mě ty nejhorší za poslední dobu. Tak nervózní jsem snad ještě nebyl. Stále jsem měl před očima ten dav lidí, který kolem nás proudil na městský okruh. Nakonec nebylo zbití a musel jsem těsně před odjezdem navštívit WC ve zdejší přeplněné restauraci.

  Pořadatelé, v rámci zatraktivnění soutěže, obrátili do první RZ pořadí a my tedy startovali jako třetí v devět hodin večer. Říkali jsme si, že to bude dobré, že nás uvidí spousta fanoušků, ale to, co nás čekalo po startu, jsme si ani ve snu nepředstavovali. Okolo trati stáli lidé i v pětistupech, protože padesát tisíc diváků je opravdu hodně. Připadáte si, jako když vyběhnete na trávník fotbalového stadionu, zaplněného až do posledního místa a všichni vás sledují a hodnotí. Byl jsem hodně nervózní a tak naše jízda nebyla vůbec ideální. Několikrát jsem probrzdil, špatně zařadil a co bylo nejhorší – nic jsem neviděl. Blesky fotoaparátů dokonale oslepovaly a nebýt diktátu Milana, několikrát bych ani nevěděl, kde zatočit. Projeli jsme tři kola a z velkou úlevou opustili trať. Zážitek to byl opravdu neuvěřitelný, vůbec jsme nevěděli, co se s námi děje. Podle itineráře jsme měli dojet na náměstí, projet okolo rampy a uložit auto na noc do UP. Dorazili jsme na náměstí asi za tři minuty a s úžasem zjistili, že tam nikdo není. Teprve nějaký pořadatel nám sdělil, že máme přijet až za třicet minut a z úplně jiné strany. Po nahlédnutí do výkazu jsme zjistili, že má pravdu – v té naší euforii jsme se prostě zapomněli podívat. A tak jsme za třicet minut auto odevzdali do parkoviště, dali si pivo s našimi soupeři ze Slovenska z jiných Fábií a šli spát, neboť ráno nás čekaly další neuvěřitelné zážitky.

  Sobotní ráno bylo nádherné, slunce svítilo a vypadalo to na skvělý den pro závodění. Prvním testem byla legendární PINDULA, dlouhá dvacet kilometrů. Moc jsme se těšili hlavně proto, že tady čekal celý zbytek teamu AK ABC v čele s Vláďou Maršálkem a všichni byli připraveni nás mohutně povzbuzovat. Jeli jsme s respektem, trať byla opravdu hodně rozbitá. Ale nakonec nás výsledný čas hodně překvapil, protože Hodaň nám dal jen půl minuty a to je na délku rychlostky hodně dobré. Dalším úsekem bylyHALENKOVICE. Bohužel zde došlo k velké havárii a zkouška byla tedy zrušena. Byl nařízen takzvaný volný průjezd bez přileb a tak jsme si užívali davy lidí u trati a zdravili, až nás ruce bolely.Třetím sobotním úsekem byla RZ s názvem KUDLOVICE. Byla taky hodně rozbitá, obzvláště lesní úseky vypadaly po průjezdu špičky, že by se nedaly jít ani pěšky a tady začaly naše problémy. Po průjezdu tímto lesním úsekem a následujícím výjezdu na hlavní silnici auto dostalo neřízený smyk, který jsem ustál, ale v další zatáčce se znovu chovalo divně. Neudrželo stopu, a tak jsme si mysleli jsme, že jsme prorazili v lese gumu a že nám pomalu utíká. Zvolnili jsme, ale asi po kilometru najednou auto přestalo zabírat a vypadalo to, že se guma celá svlékla. Museli jsme zastavit a po obhlídce zjišťujeme, že obě gumy drží a že zřejmě praskla poloosa. Znovu nasedáme a pomalu zkoušíme s autem pokračovat. Víme, že asi po dvou kilometrech na nás čeká zbytek teamu s kamerami a fotoaparáty na jednom velmi atraktivním místě a chceme k nim dojet za každou cenu, abychom s nimi mohli tuto situaci řešit. Po příjezdu jsme vyjeli z trati a začali zjišťovat škody. První moje zjištění byla špatná převodovka a to by znamenalo definitivní konec, ale team mě začal přesvědčovat, že převodovku seženou někde na vrakovišti a že jí vyměníme, abychom mohli pokračovat alespoň v neděli. Odtáhli jsme tedy auto do servisu na laně a mechanici ho začali rozebírat. Já mezi tím nahlásil na ředitelství, že pro dnešek odstupujeme (bohužel z 2. místa ve třídě), ale že se chystáme v neděli do soutěže vrátit v rámci SUPER RALLY.

  Při rozebírání auta mechanici zjistili, že poškozená není převodovka, ale jen kloub poloosy. Hned ho vyměnili v rekordním čase, auto umyli, dolili benzin a my ho odevzdali večer do UP, připravené na další závodní den.Přišli jsme sice o část sobotních testů a možnost bodovat ve třídě, ale závodění na nedělních RZ nám to trochu vynahradilo.

 Ráno už jsme se nemohli dočkat, těšili jsme se zejména na TROJÁK, ale byli jsme hodně zklamaní. Auto vůbec nefungovalo, stabilita byla špatná, moc tvrdý podvozek nedovoloval jet z autem rychle, nedalo se udržet v přímém směru ani na rovinách, ale čas nebyl až tak špatný. Vynahradil nám to SEMETÍN, ten byl dobrý až na jedno probrždění levé šest a třešnička na závěr první sekce byl KOMÁROV, ten se nám moc líbil a moc jsme si jízdu užili. V servisu jsme auto trochu upravili, změkčili podvozek, upustili pneumatiky a vyrazili na druhou sekci. Auto bylo jak vyměněné, drželo a byla radost s ním závodit. Druhý TROJÁK byl fantastický – takhle jsem si už dlouho nezazávodil. Spolujezdec Milan byl taky hodně nadšený, jak se nám tento průjezd povedl a tak chtěl udělat radost přihlížejícím divákům a po cíli vyhodil z okna do davu náš rozpis! Až teprve asi po sto metrech jsme si uvědomili, že z druhé strany sešitu máme napsanou další RZ SEMETÍN a tak musel Míla z auta ven, vrátit se do davu diváků a prosit je o vrácení rozpisu. Naštěstí byli rozumní a tuto trofej nám po krátkém přemlouvání vrátili. A jak to tak bývá, když je všechno dobré, tak se vždy něco pokazí: na poslední RZ KOMÁROV, asi dva kilometry po startu, nám odešlo servořízení a bylo po závodění. Stáhli jsme okénka a loučili se s diváky, kterých bylo i na nás, poslední auto, neuvěřitelné množství a Milan vyhazoval z auta vše, co mu přišlo do ruky se slovy „ať si to taky užijou“.

  Na rampu se nám povedlo na konec dorazit a i když jsme dostali ještě nějakou penalizaci, nemohlo nám to zkazit ten nádherný zážitek z průjezdu slavnostní rampou za ovací tisíců diváků.

  Jsme rádi, že se nám podařilo takto náročnou soutěž dokončit. Je to opravdu velký úspěch a zážitky, které jsme si odvezli, vyváží vše špatné, co jsme na letošní BARUM RALLY CZECH 2009 zažili.

  Velké poděkování na závěr všem, kteří nám pomohli se na Barumku dostat a těm, kteří s námi strávili ten velmi náročný týden ve Zlíně.

ZA AK ABC PRAHA RALLY TEAM JIRKA JANECKÝ.